Dátum: 20.05.2013

Vložil: Roman

Titulok: sen-Pán je s námi

Prosím vás, chtěl bych se s vámi podělit o jeden sen, víte tento sen, patřil mezi tzv. živější, vůbec jsem mu nerozuměl, dokud mě ho Duch svatý nevysvětlil. Byl krásný sluneční den, seděl jsem na betonové zídce na velkém mostě opřený o nějaký sloupek a díval jsem se na auta jak jezdí sem a tam myslím, že to byla dvouproudová dálnice, v tom jsem zahlédl autobus, jak jede obrovskou rychlostí, podle mě mohl jet tak minimálně 150Km/h, díky té rychlosti dostal smyk a začal se tlačit na mě. Měl jsem strach, že mě srazí. Autobus mě naštěstí minul. Jak mě autobus míjel, byl obklopen zvláštním světlem, září, přerazil betonovou zídku a spadl do vody, ohlédl jsem se a měl jsem schopnost vidět až na dno. Viděl jsem, že autobus dopadl na dno a nebyl převrácený, uvnitř jsem viděl, že jsou všichni v pořádku, řidič se bavil zřejmě s vedoucím skupiny, co měl lidi na starost, jednu věc jsem nechápal a to, že jsou všichni tak klidní, zvlášť řidič jako by si vůbec neuvědomoval situaci ve které je, že měli nehodu a je na dně řeky, vždyť musí mít nějakou zodpovědnost za lidi a on je úplně v klidu, bylo vidět, když se bavil s vedoucím skupiny, že má nějaký plán, nevěřícně jsem kýval hlavou tak se přece lidi po nehodě nechovají, čekal jsem paniku, strach a stres, ale oni byli úplně klidní, šlo vidět, že voda se tam nedostávala jako kdyby byl autobus vodotěsný. Nevím proč, ale po dobu 14 dní se mi sen stále vracel do mysli, nevěděl jsem proč a vůbec jsem mu nerozuměl. Jednou, když jsem ležel a díval se do stropu, měl jsem ten sen zase v hlavě, ale teď to bylo jiné, během jedné vteřiny jsem pochopil obsah. Autobus je církev, cestující jsme my, co patříme do církve, a řidič je Ježíš. Připo-
mělo mě to jednu epizodu z písma, kdy Ježíš byl se svými učedníky na lodi, v tom se strhla bouře, měli strach, že se potopí, Ježíš klidně spal na zádi, učedníci když ho hledali a viděli, jak klidně spí, museli být v šoku.“Nevadí ti Mistře, že zahyneme“. Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři:“Zmlkni, utiš se“! I ustal vítr a bylo velké ticho. Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru"? Dvě věci mě zaujali za prvé:Ten autobus jel velkou rychlostí a potopil se. Myslím, že se církev a my sní velice rychle ocitneme na samotném dně, první indicie a artefakty můžeme pociťovat již nyní, ale nevadí ten, který to řídí je s námi a chce po nás, abychom mu důvěřovali, protože on to má pod kontrolou, má s námi plán, i když se situace bude zdát nezvladatelná on je s námi, on se o nás stará a pečuje, v jeho přítomnosti se nám nic zlého nestane. Bylo zajímavé, že v autobuse nebyla voda, jako by byl zapečetěný, vzpomněl jsem si na ochranou pečeť živého Boha, která nás chrání a bude nás chránit. Druhá věc, která mě zaujala byl neuvěřitelný pokoj z jakou pro mě nezvladatelnou situaci řidič zvládal i nás se Ježíš může ptát, proč jste tak ustrašení ještě nemáte víru? Ano i my se můžeme ocitnout na samotném dně, dně opovržení, dně zesměšnění, dně nepřijetí, dně opuštěnosti, sám Pán nám nabízí tyto klenoty, klenoty kříže, klenoty trnové koruny, klenoty hřebů blaze těm, kteří už okusili sladkost těchto klenotů, právě v těchto chvílích je nám Pán nejblíže. Nebojme se, vždyť Pán přemohl svět, patříme jemu, kdo nám může ublížit, co se nám může stát, když budeme kráčet v jeho šlépějích, můžeme zůstat klidní a vnitřně svobodní, protože Pán je s námi. Nebojme se a těšme se, až se ten autobus opět vynoří, všechno bude nové. S Pánem to prostě dáme, všechno bude dobré .Pokojný den.