Dátum: 25.05.2013

Vložil: Iva-Marie

Titulok: Re:Re:FP uklidňuje ateisty

Milé sestry a bratři v Kristu,
zde je popřeno hlavní poslání Církve, že má hlásat Krista. Nemá jít v první řadě o pomoc chudým, ale o hlásání evangelia všude ve světě. Na to pak navazují další věci - jako charita a podobně. Ale především musí jít o spásu duší. V Lumen Gentium, 14 se uvádí: "Na základě Písma svatého a tradice učí, že tato putující Církev je nutná ke spáse. Neboť jedině Kristus je prostředník a cesta ke spáse a on se pro nás stává přítomným ve svém těle, Církvi. On sám výslovným zdůrazněním nutnosti víry a křtu (srov. Mk 16,16 a Jan 3,5) potvrdil zároveň i nutnost Církve, do které lidé vstupují křtem jako branou. Proto by nemohli být spaseni ti lidé, kteří vědí, že Bůh prostřednictvím Ježíše Krista založil Církev jako nezbytnou, a přesto nechtěli do ní vstoupit anebo v ní vytrvat." Neustále se musíme modlit nejen za sebe navzájem, abychom vytrvali na této cestě spásy, musíme se modlit i za všechny naše bližní, kteří po této cestě nekráčejí. Modlíme se za ně, mluvíme s nimi a doufáme, že se obrátí a že jim Bůh udělí mimořádnou milost (i kdyby to bylo třeba v okamžiku smrti). Boží milosrdenství je nekonečné, ale neměli bychom na to opovážlivě spoléhat, ale snažit se o obrácení našich bližních (modlitba, mše svatá, evangelizace), neboť bychom se i my sami mohli provinit opovážlivým spoléháním na milosrdenství Boží. Proto jsme také stále vybízeni v poselstvích Marii Božího milosrdenství, abychom se modlili za ateisty, za lidi žijící v hříchu, za lidi zaslepené, kteří odmítají Boha i jeho milosrdenství a za ty, kteří se k němu schválně obracejí zády. Můžeme to pochopit i ze závěru článku, kdy se k prohlášení papeže Františka staví Mezinárodní asociace ateistů s tím, že "nabídku nebe" ostře odmítají, protože prý nabízenou odměnu nejen nechtějí, ale že ani nevěří, že vůbec existuje. Lidská přirozenost byla dědičným hříchem narušena. Bůh dal ale člověku rozum, nechává se dostatečně poznat a zahrnuje člověka mnoha milostmi. Dává také člověku svobodnou vůli, kterou bude vždy a za všech okolností respektovat. Proč ho tedy lidé nechtějí následovat? Je pravda, že by to bylo z nevědomosti, nebo je to spíš z pohodlnosti, neochoty změnit svůj život nebo dokonce z pohrdání? Velmi krásné je říci, že může být spasen i ateista, který se řídí vlastním svědomím, ale není se svědomím ateisty něco v nepořádku už proto že je ateista a že odmítá Boha? Věřit v Boha vyplývá z přirozeného zákona, který má člověk vepsaný v srdci a o kterém nám svědčí i Boží přikázání: "V jednoho Boha věřiti budeš!" Pán Ježíš říká Tomášovi: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!" Co potom ten, který viděl a neuvěřil. Ve světle rozumu můžeme Boha poznávat denně v naši životech, ve všem, co Bůh stvořil. Zásada náboženské svobody označená za "přirozené" nebo "lidské právo" příslušející člověku podporuje právě agnosticismus a ateismus. K podobným důsledků vede i současný ekumenismus, neboť se zdá, že hlavním cílem není obrácení lidstva ke Kristu (nakolik je to možné), jako spíš jednota či dokonce sjednocení v nové světové církvi nebo náboženství, které umožní zavést "bratrství" mezi všemi lidmi. Nemáme nikoho soudit, abychom nebyli souzeni, ale nemůžeme se vzdát snahy a touhy přivést co nejvíce lidí k našemu milovanému Pánu a tak jim pomoci zachránit jejich duše. Kdyby to nebylo tak důležité, nebyli bychom tolik vyzýváni k modlitbě právě za tyto lidi.