Dátum: 31.05.2013

Vložil: Ilka Veronika

Titulok: zásoby potravin, rozmnožení a tajemství prosperity

Tajemství prosperity je v knize Malachiáš 3,10: "Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to se mnou zkuste, praví Hospodin zástupů: Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyleji na vás požehnání? A bude po nedostatku." Máme to vyzkoušené v praxi a funguje to! Jeden charismatický kněz řekl, že věří, že ekonomika státu se ještě úplně nepoložila právě proto, že lidé platí desátky. Tvrdí, že desátky jsou pramenem požehnání.

Odpovedať

Dátum: 21.05.2012

Vložil: Ilka Veronika
Titulok: o rozmnožení potravin

Drazí bratři a sestry v Kristu, před lety jsem četla tak úžasné svědectví, že se o ně nemohu nepodělit. Je z knihy Mežugorje, dny války, napsala to sestra Emmanuel:
Velkým Vicčiným přítelem je Vinko, kterého Gospa zázračně uzdravila z oční nemoci.
Jeho dcera bydlí na úpatí Križevace, ale on a jeho žena žijí poblíž Splitu, v oblasti, kde se nyní hromadí zástupy uprchlíků, kteří opustili své hořící vesnice, domy, pozemky a práci, často i muže nebo syna a vydali se do bezpečí. Vinko není nijak bohatý. Taktak stačí uživit rodinu. Ale jeho srdce přetéká láskou, a když vidí nouzi uprchlíků, rozhodne se, že bude jejich dobrým Samaritánem. A tak má najednou v domě dvaadvacet uprchlíků. Ubytovat je, to nebyl problém. večer se rozloží po zemi přikrývky a spí se tak, že jedni jsou opřeni o druhé, jak to v chorvatských rodinách bývá. Jenže uprchlíky je třeba živit. Jsou tu děti, mladí lidé: ani pomyšlení, že by se měli postit. Vinko je prostý praktický venkovan, Gospin syn. Ví, že Maria jednou řekla: "Milé děti, ať je láska vždy vaším jediným prostředkem." Bere tedy potraviny určené rodině a dělí se o ně s těmi dvaadvaceti uprchlíky. Jsou to veškeré plody, které mu jeho kousek půdy v tomto ročním období dává. Trocha brambor a fazole. Jaké je jeho překvapení, když vidí, že brambory se rozmnožují! Dává, dává - a na poli je jich stále dost. V únoru zasadil deset kilo brambor. Doufal, že z nich bude pětatřicet, maximálně pětačtyřicet kilo (takové jsou zdejší výnosy). Jenže do dne, kdy nám to všechno vypravuje, do 22. června, už sklidil pět set třicet kilogramů, a ještě není konec. Mluví dojatě, slzy radosti a pohnutí stékají po jeho vyzáblých tvářích, rozpraskaných od slunce. Dodává: "s fazolemi to bylo stejné." Ještě něco by chtěl říci. Váhá, cosi ho tísní...Konečně vyhrkne: "Víte, s penězi to bylo totéž. Měl jsem v kapse trochu peněz, dal jsem jim je, aby si koupili pár drobných nezbytností. Později jsem ještě měl. Dávám jim... A každý den mi přicházejí peníze, nevím vůbec jak! A to trvá, co jsou v domě!" Pro slzy nemohl říci více, ale všichni jsme pochopili: "Panovníku, není Ti rovného mezi Bohy."