Dátum: 25.06.2013
Vložil: Iva-Marie
Titulok: Re:pre Jana Frantiska - Re:Aborce a irska politika
Milí přátelé,
na začátku schválení interrupcí vždy stojí tzv. "zdravotní důvod". Nejvyšší soud USA definoval slovo "zdraví" tak, aby zahrnovalo celou skupinu sociálních a ekonomických problémů, jak matka sama udává. Může jít o vlivy fyzické, citové, psychologické, rodinné, psychické poškození ženy na základě strachu z nechtěného dítěte, stigma svobodné ženy atd. Vidíme, že to vše je možné zahrnout do faktoru "zdraví ženy". Taková je pravda všech národů na světě: povolí-li se potraty ze "zdravotních důvodů", dospěje se k potratům "na žádost". Např. v Anglii bylo z celkového počtu 135 000 potratů provedeno 132 000 z důvodů psychického zdraví. V Anglii v roce 1938 přivedli k dr. A. Bourneovi čtrnáctiletou dívku, která byla znásilněna. Otěhotněla. Provedl jí potrat a pak se udal na policii. Byl obžalován a nakonec osvobozen na základě toho, že zákrok uskutečnil pro záchranu dívčina zdraví. Na závěrech tohoto procesu byl založen britský zákon až do roku 1967, kdy byly v této zemi legalizovány všechny potraty. Po mnoho let byl velmi konzervativně vykládán tak, aby poskytoval ochranu lékařům, kteří v "těžkých případech" použili svého lékařského úsudku. Nakonec však otevřel dveře potratům na požádání. Sám dr. Bourne byl zděšen, že jeho případ byl takto zneužit a v roce 1967 se stal zakládajícím členem Společnosti pro ochranu nenarozených.
Často se používá "chtěnost" dítěte k měření toho, zda bude člověku dovoleno žít. To je koncepce, která nahání strach. Čeká na nás její logická druhá strana - že nechtění smějí být eliminováni. Odkdy něčí právo na život závisí na tom, zda si jej někdo jiný přeje? Známý slogan "každé dítě - chtěné dítě" by se měl doplnit "a když ne, zabijte je!" Takto odhalíme obrovské zlo, které se zde skrývá. A můžeme pokračovat dál. Zabijí rodiče své narozené dítě, které se narodilo postižené? U nás to zatím není možné, ale víme, že některé státy už na tom pracují a tento čin považují za akt milosrdenství. Zabijí máma s tátou dospívajícího, když je nežádoucí a dělá stálé problémy? Zabijeme strýčka Honzu po mrtvici nebo maminku, když se teď pro nás stala břemenem? Přemýšlejme o logice nevyhnutelného rozšíření této svobody zabíjet. Víme, jak Hitlerovské Německo bylo ideálem pro chtěné árijce. Mohli bychom vyřešit problém chudoby zabíjením nechtěných chudých lidí nebo problém náboženských či politických skupin nebo příliš starých, příliš obtížných a tak dále a tak dále...
Pomalu dochází i k legalizování euthanasie. Např. v USA několik soudů změnilo definici slova "léčba" tak, aby zahrnovalo i podávání jídla a vody. Pak dali souhlas s přerušením "léčby" určitých pacientů. Když byl zastaven přísun vody a výživy, pacienti zemřeli. Holanďané legalizovali euthanasii v roce 1981 Rotterdamským trestním zákoníkem. Lékaři začali odnímat výživu určitým pacientům. Brzy se poučili, že pacienti umírají pomalou smrtí, někdy i bolestnou, která byla psychicky neúnosná pro rodinu a zdravotnický personál, a také drahá. Proč to neudělat rychle a bezbolestně? A tak začali holandští lékaři používat smrtící injekce (a soudci tuto praxi tolerovali). A jaká je současná situace v této demokratické zemi? V ohrožených skupinách vzrůstá úzkost, starší pacienti ze strachu před euthanasií odmítají hospitalizaci i návštěvu lékaře. Mnozí lidé se obávají, že by jejich vlastní rodiny mohly žádat o euthanasii, aniž by se jich zeptaly. Holandské sdružení pacientů vydalo varování, že v mnoha nemocnicích jsou pacienti zabíjeni proti své vůli a bez svého vědomí nebo vědomí rodin. A genocida pokračuje.